Z kola ven
Ležela schoulená na rohu ulice a cítila beznaděj. „Všechno končí… Jsem jen jednou z mnoha a nikdo už mě nepotřebuje.“ stěžovala si. „Ale vždyť jsi jedinečná,...
dále...
První poslední
Vůbec se za ty roky nezměnila. Pohled stále tentýž. I úsměv. “Patnáct let, je to možný?” směje se a kolem těch smyslných očí i rtů se jí dělají droboulinké vrásky....
dále...
Její kniha
Šla jen tak bez cíle po ulici, jako už kolikrát, když tu ji upoutal jeden nepatrný krámek svou zaprášenou výlohou. Vešla dovnitř, přímo mezi police ze samých knih,...
dále...
Cit pro věc
„Selí!“ Hlaholil stánkař do tiché ulice. „Říká se zelí!“ Přísná paní! Asi učitelka. Odpověděl obvyklým asijským usmíváním a vzápětí se mu podařilo prodat jí...
dále...
Nejnovější komentáře