Legenda o zlatém pokladu
Jekot minohledačky zvýšil napětí skupiny. „Velký kruhový předmět,“ hlásil hledač, „železný hrnec s mincemi?“ Radost neznala mezí, nefalšovaná zlatá horečka. Pověst o pokladu na zahradě se naplnila! Nakonec vykopali jen zrezivělou obruč. Zklamání! Ticho přerušil sladkobolný povzdech jednoho z nich: obruč mu přikutálela vzpomínky z dětství prožitého na této zahradě…
dále...
Léto jednoho roku
Bývali v tom domě každý pátek. Jeho zahrada kvetla stovkami růží. Branku otevírali vypůjčeným klíčem. Po zdi se vinul přísavník, v něm se skrývalo ptačí hnízdo. Nazí ho pozorovali z trávy. Růže voněly. Snažila se rozpomenout. Ale v paměti zůstali jen chrousti. Říkal jim babky a zamotávali se do vlasů.
dále...
Orientujeme se v nemocnici
„A kdo vám píchnul tu injekci?“ „Nějaká paní doktorka.“ „Paní Braunová, poliklinika je plná doktorek.“ „Promiňte, já si nevzpomínám, bylo to na ortopedii…“ „Tam je několik ordinací. Takže jméno lékařky si nevzpomínáte, no a můžete mi ji nějak popsat?“ „No… byla taková s prominutím protivná.“ „Výborně. Tak to byla Zahradníková.“
dále...
Vzpomínání
„Pamatuju se na ten koncert, kdy přišel, vyklopil do sebe lahev rumu a začal hrát. Byl to to nejlepší, co jsem kdy viděla.“ „Táta je viděl. Prej přišel sjetej a ke konci koncertu už měl klouby roztřískaný do krve, jak do toho mlátil. A potom přišly Žiletky. Tak na...
dále...
Jako vejce vejci
Stojím nad ní v tramvaji. Je mi povědomá. Není to máma mojí spolužačky? Jasně, ta podoba! Ale ne, její máma už umřela. Sakra, vždyť je to ona, moje dávná, tajná láska! Ta zestárla! Ty vrásky a šediny… Oslovím ji: „Markéto!“ Vzhlédne: „Jé, táta mého spolužáka, nevšimla jsem si, posaďte se.“
dále...
Nejnovější komentáře