Stránky s informacemi

Na těchto stránkách najdete stovky příběhů vymyšlených tak, aby měly přesně 50 slov. Napsáno pro radost z vyprávění a vítězství nad těsným limitem.

Medicína je mocná pořád

~ 17.5.12 ~ Hospoda u Císaře | 1 | Zhlédnuto: 937× |

Po letech jsem navštívil známou hospůdku. Ne, pan doktor s Jaroušem odešli už před mnoha lety. Ale tamhle! „No, pane faráři! Co vy tady?“ „Byl jsem si pro léky a ujel mi autobus. Pravda, léky! To je utrejch… fuj. Pane vrchní!“ „Ještě jeden čaj?“ „Houby čaj! Velkou vodku mi doneste.“

dále...

Před padesáti lety…

~ 6.10.11 ~ Nezařazené | 6| Zhlédnuto: 1 054× |

Před padesáti lety 1 Jsou mi tři. Houpám dvouletou sestřičku na houpačce mezi dvěma pokoji. V druhém pokoji je tma. Moc se jí to líbí, směje se, tleská ručičkama. Držím schválně houpačku ve tmě, křičí. Mám tak poťouchlou radost z jejího strachu, že si to dodnes pamatuji. Ani nevím, jestli jsem byla potom bita. Před padesáti lety 2 Jsou mi dva roky. Sedím v kočáře v nohách sestřičky. Leží si pěkně pod boudičkou. Maminka nás obě veze s nákupem. Jak ráda bych tam také tak pěkně ležela… Křik maminky: „Pomoc. Upadlo mi kolo od kočárku!“. Vidím s radostí, jak se pěkně kutálí s kopečka. Dobře ti...

dále...

Koupadlo

~ 7.9.11 ~ Momentky města | bez komentářů| Zhlédnuto: 758× |

Vyhřáté dřevěné šatny voní prázdninami. Z ampliónu po válce swing, později Semafor. Lesní stráň nad bazénem. Nejkrásnější „koupadlo“ široko daleko. Šatny vyhořely. Možná cizí armáda. Nové zděné studené, brzy špinavé. Voda najednou též. Amplión normalizační. Břízy v rozpukaném bazénu, šatny polozbořené. A nakonec: málem do toho šlápnu. Chodí sem pejskaři.

dále...

Pohřební kar

~ 31.8.11 ~ Anka a Dušan | 1 | Zhlédnuto: 1 132× |

„Ještě před pár dny tu Dušan seděl a telefonoval s Václavem,“ povzdychla si Anka po pohřbu svého manžela a odložila zubní protézu do hrníčku. „Říkal mu: Anka? Ach, ta je stále velmi krásná.“ Ostatní pozůstalí mlčeli. Jen Lída svou plačící sestru pevně objala: „On už tak špatně viděl? Chudák Dušan!“

dále...

O motorkáři

~ 5.4.11 ~ Dětství před 70ti lety | 1 | Zhlédnuto: 785× |

„Hokynář Pokorný měl syna a ten měl jako jedinej na dalekoširokým okrese motorku. No, a u mýho tatínka ten syn šil a jednou mu takhle povídá: ‚Pane Jánský, já jsem dnes ujel sedumdesát kilometrů, ale vůbec žádnej ‚efekt‘ jsem neměl. „A tatínek kýval hlavou a říkal: ‚To věřím, to věřím.‘“ (O příbězích v této rubrice)V březnu 2011 jsem se skupinou aktivních žižkovských seniorů pokusil rekonstruovat každodenní život v době jejich dětství. Dali jsme dohromady spoustu materiálu. O některá vyprávění se s vámi chci...

dále...