Začíná to vždycky stejně: zhasne světlo. Pak je slyšet tichý zápas a šplouchání vody v odtoku. Ráno jeden vojín chybí; kavalec je ustlaný a ve vzduchu nasládlý zápach. Jako teď.

Mlaskne to jako holínka v blátě.

Krčím se v koutku pryčny, svírám kvér a hledím do tmy.
Hýbe se to.

Autor Bianca Bellová
Spisovatelka, překladatelka