Jana má hrozné bolesti. Pavel ji drží za ruku, otírá čelo a říká: „Uvidíš, to bude dobrý.“

Bouřka, vypadl proud, oni na chatě.

„Sanitka je na cestě, to bude dobrý.“ Opakuje Pavel stále dokola. Doufá, že tím se to stane skutečností.

Nakonec porodila.

Ticho.

Slova nepřišla, zůstala uvězněna ve tmě.