Do šera pokoje se rozpouštěly poslední paprsky světla. Kromě pravidelného dechu byla slyšet už jen šumivá tableta, chrlící do ticha bílé bublinky. V těch se houpavě nadnášela jeho vlastní nesnesitelná dokonalost. Bože, mít tak předkus, vzdychl umělý chrup, a svět ve sklenici vody na nočním stolku se najednou zdál těsnější.
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (63) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) voda (25) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (71) život (26)
Velmi vtipne!:) dokonalost je naozaj neznesitelna a zaroven tak nepodstatna…
Díky moc za všechny komentáře i u dalších mých příběhů. To je povzbudivé 🙂
Teda kam na to ten borec chodí? Jeden příběh lepší než druhý! Kdybych nebyl hetero tak bych si sním snad dal i rande!
Panebože 🙂