Vyvolená

Sálem zněla hudba.

Zase tu byla.

V jeho očích nekráčela, ale vznášela se nad parketem.

Tolik nocí na ni hleděl, myslel, tolik nocí po ní toužil.

Byla jako zázrak, jeho jediná, vyvolená.

Konečně vykročil: „Smím pro….“

Nedořekl.

Budík byl rychlejší než on.

V posteli vedle něj spala jen jeho žena.