Z dědečkovy knihovničky

„Tak ty se konečně začneš učit němčinu?!“, dědeček nevídaně křepce opustil svoje zabydlené křeslo a jal se šátrat v nepřehledné knihovně. „Děláš mi radost. Jazyky jsou vždycky potřebné. Mohu posloužit spoustou učebnic. Tady třeba…, na!“, vesele pomrkává. Oči zachytí náhodnou větu v podávané knize: „Přejete si prosím směnit říšskou marku?“