Zase něco z metra

Ve vlaku jsem si všiml dvou mladíků kolem patnácti let. Mačkali se nad učebnicí, občas se něžně dotkli nebo objali. Hlasitě diskutovali:
„…neřeknu! To já nemůžu vědět, chápeš to! Já jsem ateista a tohle může vědět jenom křesťan.“
„Aspoň to zkus!“
„Tak dobrá: Nepokradeš, nezabiješ… Nezabiješ matku svou…“ (bučivý smích)