Pan Skopec žil ve stínu.

Především ve stínu své krásné ženy. Pak taky ve stínu svých nadaných dětí a konečně i ve svém vlastním stínu, který nedokázal překročit.

Jednoho dne se rozhodl ze stínu vystoupit. Ocitl se na výsluní. Užíval si ho až do chvíle, než to odnesl ošklivým úžehem.