Možná se jmenuje Láďa. Možná mu říkají úplně jinak. Potí se v ostravské tramvaji. Kožená taška ho řeže do špeku. Fasoval ji na koksovně. Už tam nepracuje. Taška je plná šustivých papírků a neotevřených nebo poloprázdných sáčků s bonbóny. První, druhý, třetí. Děti nemá. Cucá. Mlčí. Sto dvacet kilo starostí.
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) manžel (25) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (64) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (72) život (26)
Láďo, to je tak krásný!
Nádhera! Jen houšť!
Taky pár podobnejch znám… ale takhle noblesně vo nich nikdo eště nepsal. Co já vím.
Úžasné, připomíná mi to scény z filmu Nebe nad Berlínem. Kdo neznáte, velmi doporučuji.
Bude další příběh?