První poslední
Vůbec se za ty roky nezměnila. Pohled stále tentýž. I úsměv.
“Patnáct let, je to možný?” směje se a kolem těch smyslných očí i rtů se jí dělají droboulinké vrásky.
„Znals Bobra?“ zeptá se dychtivě.
Neznal, ale chci ji potěšit: “Jasně!”
Nadšená: „Fakt?“
„Bobra znal každej.“
„Tak Bobr je mrtvej.“
Zveřejnit komentář