„Proč vlastně nemají křídla všichni?“ ptala se smutně.
„Je to tak zařízeno,“ usmál se. „Aby jeden mohl letět, musí se druhý křídel vzdát.“
Zavrtěla hlavou. „Nechápu. Proč by to někdo udělal?“
„Z lásky,“ odpověděl tiše.
„Ještěže mi křídla dnes konečně narostla,“ řekla radostně, „pojď, poletíme!“
Mlčel. Věděl, že poletí sama.
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (63) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) voda (25) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (71) život (26)
Tuhle nádheru jsem nějak přehlíd. Fakt super.
Čtu si tuhle povídku už poněkolikáté. Vždycky mi naskočí husina. Je to silné a moc dobře napsané…
Jan Beran, Mirek Sebera
Díky, pánové, i pro mne samotného je tenhle příspěvek tak trochu „srdeční záležitost“; našel si mne sám – na první napsání měl 49 slov a jen jsem jedno dovymyslel:-)