Cestou na Hradčanskou
V tramvaji 22 jsem pozoroval načesaného, nažehleného dědečka. Seděl nehybně, sepnuté ruce mezi stehny, tvář s lehkým úsměvem natáčel ke sluníčku. Hotový medvídek.
Když jsme míjeli izraelské velvyslanectví, dědeček se pohnul. Ukázal růžovým prstíkem na budovu a řekl: „Ží-ďá-cí.“ A hlásky v tom slově se napínaly a svíjely jako pijavice.
Vydávám vypravěčský hard-core Příběhy na 50 slov. Starám se o stejnojmenný projekt a webové stránky. Občas píšu.
Zdání prostě klame…