Není čas ztrácet čas
Vlak se rozjíždí. Slečna sedící proti mně brečí. V levé ruce drží červenou růži a pravou mačká tlačítka mobilu. „Ahoj Terko… Pavel mě nechal… no nevím proč…“ Následuje pět podobných hovorů. Šestý je jiný. „Ahoj Davide, nedáme víno?“ Asi dají, smutná slečna vesele odchází a goodbye růže vadne na sedadle.
Můj první, tak mi to prosím okomentujte, ať mám radost…:-))
Možná kvůli Davidovi…