O ztrátách a nálezech
„Prachy jsou fuč,“ vyjekla Dentistka zoufale.
Obrátili byt vzhůru nohama a pak zavolali Matovi, u kterého se pilo.
„Věděl jsem, že je zapřeš, sketo“, řehtal se Nemodlín do telefonu.
Večer celá šťastná hlásila: „Už jsem je našla.“
„Kde?“
„V peněžence.“
„Hm, tak to je štěstí. Tam bych je nikdy nehledal.“
Ano, i já mám takovýto příběh ze života. Jen já zburcovala celé Amsterdamské letiště, od uklízeček až po celní správu :-)))