Prásk! Žaluzie s rachotem padla k zemi a halí pokoj do pološera. V nedostupném místě balkónu uvízl květináč s nesmělými lístky dýně… snad Hokaido. Ještěže pršelo! Ofuky opravářů čerpají všechen čas světa. Můj i malého vězně. Ale přesto jednou z ulice vidím, jak něco zeleného směle volá: Neboj se! Žiju!!