Jen když…
Jakoby se ve tmě nebál vyslovit to, co nemohl přes den. Konečně nemusel být za siláka, hrdinu. Mohl se přitisknout, hladit mě a líbat.
Šeptal něžná slůvka.
Pokojem se nese óda na mé boky, bělostnou pleť, rudé rty.
Třeba se dnes konečně dostane k „miluji tě“. Nebo možná ne…
Nevadí.
Třeba se jednou dočká. Na stará kolena… 🙂
Dočkal se. I když jen jednou… 🙂