Lovci

A dneska maj i aplikaci v telefonu.

Nemám a nikdy jsem neměl rád revizory:-) A snad proto s nimi mám několik kouzelných zážitků:-)

Například: jednou jsem vyzvedával dceru (v té době cca 11 let) na pěveckém sboru. Sám jsem měl tramvajenku, předpokládal jsem že ji má i dcera (netušil jsem že manželka propočítala že se kvůli těm cestám na sbor a zpět ani ta žákovská tramvajenka nevyplatí, a že dcera jezdí na lístky. V klidu sedíme v tramvaji, když tu náhle revizorka. Žádná uniforma jako dneska, prostě – „teta“ jdoucí z nákupu, měla velkou „kabelku“ ze které ten nákup koukal. A začala se prsit odznakem. Měl jsem zcela čisté svědomí, tak jsem si vyndal tramvajenku, ale nedal jsem jí ji.S úsměvem jsem jí řekl že mi odznak nestačí, a že chci vidět průkaz.Ona se na mne znechuceně podívala a pravila – ten mám v tašce. Zřejmě mne to mělo přesvědčit. Nepřesvědčilo. Sehnula se a začala vyskládávat nákup z „kabelky“ na podlahu tramvaje. V tu chvíli jsem viděl zoufalý pohled své ratolesti, signalizující, že nemá cvaknutý lístek.Polilo mne horko. Přemýšlel jsem co udělat. Moje dcera měla ale reakci pohotovější. Zatímco se revizorka ještě přebírala obsahem své tašky, strčila jí pod nos lístek, na který tam o dvě hodiny dříve dorazila a říkala . paní revizorko, podívejte se, já lístek mám…Paní revizorka aniž by jí věnovala pohled zadrmolila – děkuju, holčičko, jsi hodná. Když našla průkaz, ukázala mi ho, já jí nechal zkontrolovat tramvajenku, a paní revizorka odkráčela.Věnovala mi pohled plný pohrdání, naopak dceru odměnila laskavým úsměvem.