Kostlivec

Sedí na posteli. S odporem a hrůzou v očích se dívá na kostru v rohu pokoje.
Prázdné oči, žluté zuby, dvanáct párů žeber a zkroucené nohy.
Do místnosti se vkrádá tma.
Ponurým tichem zní těžký dech a divné mumlání. „Os frontale, os nasale, patella… ƒƒƒ“
„Já se to snad nikdy nenaučím!“