Knedlík
„Ještě jsi nedospěl,“ řekla. Chtěl jsem jí invektivu vrátit (včera mi bylo třiatřicet) ale nic mě nenapadlo. Vtipy na její květovanou blůzu byly ohrané.
Stál jsem ve dveřích, ale jen tak odejít se mi nechtělo. „Tvoje svíčková za nic nestojí,“ křikl jsem vítězoslavně a přitom jsem měl knedlík v krku.
Ano.