Děti
„Ahoj babi!“
„Kde jste? Už jsem měla strach,“ vítá nás babička.
„Čau dědo, já dneska myslel, že své milované potomky roztrhnu jak žabu!
„Takže boží mlýny melou?“ usmíval se děda.
„Jaký boží mlýny?“
„Víš, v určitém věku jsem tě přestal trestat a řekl jsem si: počkám si na tvoje děti.“
Což mi připomnělo krásný text písně U nás doma se dojídá od skupiny Sto zvířet:
„to krásný dětství, šťastnej obličej
a jak to panečku letí
první půl života nám ničej rodiče
tu druhou děti“
A naopak: vnuci si proto tak dobře rozumí se svými prarodiči, protože mají společného nepřítele.
Tak nepřátelé! Naposled jsem vás vzal do hospody.