Seděli jsme v kavárně naproti sobě. Zrovna říkala něco důležitého. Snažil jsem se ji poslouchat, ale vůbec jsem se nemohl soustředit. Její malá pevná a nepatrně odstávající ouška obsadila mé zorné pole a šeptala:
„Nakloň se blíž, ještě blíž! Jen se neboj, nakloň se až na dotek.“
„A teď dýchni!“
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) manžel (25) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (64) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (72) život (26)
Zveřejnit komentář