Restaurace byla skoro prázdná. Pár klábosících štamgastů a u obřího okna pán, který jedl polévku. Poklidnou atmosféru rozťalo řinčení skla. Pán s polévkou seděl vyděšeně uprostřed vytrženého okenního rámu. Číšník ani brvou nehnul a začal utěrkou z pána ometat sklo.
Když skončil, usmál se a povídá: „Co polívčička? Dáme novou.“
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) manžel (25) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (64) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (72) život (26)
To bych chtěl vidět na vlastní oči! Palec nahoru pro číšníka!
A to ještě nebyl konec představení. Když se číšník vrátil s polívkou, chlapík pořád ještě seděl uprostřed toho rámu. Číšník položi na stůl talíř a povídá: „Co okýnko? Zavřeme.“
Přijde mi to jak z Formana. A číšník? Mladý Pucholt.
Pucholt by spíš řekl: No, co co co, soudruhu? Budete to ještě jíst, nebo to mohu odnést?
No já si spíš vybavím Saturnina:-)