Ve stínu sakury
Kaito měl zavřené oči, ale nespal. Bolest, která mu porcovala vnitřnosti, byla stěží zvládnutelná, přesto nevydal ani hlásku. Na člověka jeho postavení si to nemohl dovolit. Život z něj prchal rychle, jako pstruh z mokrých dlaní. Lehce pozvedl hlavu. O zlomek sekundy později ji Hideakiho katana hladce oddělila od těla.
Zveřejnit komentář