Večer
Do šera pokoje se rozpouštěly poslední paprsky světla. Kromě pravidelného dechu byla slyšet už jen šumivá tableta, chrlící do ticha bílé bublinky. V těch se houpavě nadnášela jeho vlastní nesnesitelná dokonalost. Bože, mít tak předkus, vzdychl umělý chrup, a svět ve sklenici vody na nočním stolku se najednou zdál těsnější.
Velmi vtipne!:) dokonalost je naozaj neznesitelna a zaroven tak nepodstatna…
Díky moc za všechny komentáře i u dalších mých příběhů. To je povzbudivé 🙂
Teda kam na to ten borec chodí? Jeden příběh lepší než druhý! Kdybych nebyl hetero tak bych si sním snad dal i rande!
Panebože 🙂