„Ty si jí snad nechceš vzít?“ zeptal se mě budoucí tchán.

„Ale jo,“ odpověděl jsem, vzal Rafana a raději s ním odešel do deště.

„Dlouho to už asi nemůžu prodlužovat…“ říkal jsem si a bedlivě sledoval Rafana, jak sedá na bobek, zrovna u nějakých dveří. Konečně! Vidím je! Snubní prstýnky…