Dvacetčtyři mizerných hodin
Nejdřív jí holubi sežrali hrách. Pak přijel otec s ořechy. Našla v nich šaty; hezké, ale tak zmačkané -. Večer byl ples. Cestou zpátky ztratila botu. Domů dorazila pozdě, byl křik… Ráno si vybavila, že se včera malinko spustila. (Jenže s kým?) A teď někdo buší do dveří.
„Co ještě?!“1
- Pozn. autora: K Vánocům patří klasická pohádka. Zkusil jsem jednu převyprávět v padesáti slovech a vyšlo mi z toho tohle. [↩]
tak to je nejvíc
Jestli se najde ještě někdo, komu se to líbí, tak se pokusím zpracovat ještě jednu pohádku. Nebo dvě. Uvidíme.
Jo, to si piš, že líbí :-D
líbí!
Líbí
Komu se to líbí, ať sleduje rubriku Pohádkové epizody. Přibyde pár dalších kousků. Zítra vyjde jeden DĚSNEJ!
Souhlas s tím, co je mezi řádky.
Ano, vždycky je všechno jinak.
(A často se chce říct: naštěstí).
Pořád nejvíc