Na houpačce

„Pane, rozhoupejte mě“ malý Romák prosebně mhouří krásná kukadla.
Hřiště v slunečním odpoledni přetéká dětmi.
„Ať si řekne svému tatínkovi,“ nechtějí mě moji kluci pustit z pískoviště.
„Kde máš svého tatínka?“
„Už tatínka nemám.“
Oprašuju si kolena, zrnka písku padají k zemi: „Nepovídej.“
„Prosím, houpejte.“
Houpu.
„No, mám. Ve vězení.“