Tři maly
Pan doktor přichází domů nejistým krokem.
Anka spráskne ruce.
„Dušane! Kolik?!“
„Tři maly.“
„Ale tož! Popokatepetl! Třikrát!“
„Na ja, tak čtyry.“
Anka přidává na hlasitosti: „Bitva u Trafalgaru?“
„Pět.“
„Čínské vojevůdce z dynastie Suej?“
„Šest.“
„Kdy jsme se poznali?“
Přihodil další dvě. Tohle by z něj nedostala ani za střízliva.
Nemá chybu. Tleskám vestoje.
Enchanté:)
Terezo, přemýšlel jsem: Dušan a Anka jsou sirotci. Já už žádné prarodiče nemám. Myslíte, že bych je mohl adoptovat?
Zdeňku, já už také žádné prarodiče nemám. Tohle jsou vzpomínky… Škoda, že jste s tím návrhem nepřišel dřív. Přidal byste příběhům nový rozměr:)
Tak tohle ja! Kouzelný.