Zvoní zvonek. Na dnešek nikoho nečekám, takže to možná budou Jehovisti nebo agent s teplou vodou. Bez ohlášení slušní lidé přeci nechodí.
Otevírám nejistě dveře. Za nimi stojí řemeslník, který měl přijít předevčírem. Upouští vajgla na zem a do obličeje mi vyfoukne kouř se slovy: „Zdravíčko, šéfíku, tak jsem tady.“
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (63) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) voda (25) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (71) život (26)
Ta věta ve mě uvízla…
Mimochodem, oni (takoví ti lidé) pořád ještě říkají zdravíčko a šéfíku? Ztratil jsme přehled. Říkají také paninko nebo mladá pani?
Mně říkají „mladej“.
Bohužel ano. Paninka nevím, ale familiérní kecy, otřepané oplzlé dvojsmysly a tykačka obecně jsou společné většině podomních řemeslníků (aspoň těch venkovských).
Bez ohlášení většinou nepříjmáme návštěvy ani nejbližších přátel.
Bianca Bellová: 😀