Do spirály
Nemoha spát předříkával jsem slova. Hlásky, sykoty – ovečky bez váhy. Zrcadlo můj pohled neměnilo – to z jiných úst zněl můj neklid. Pak jsem náhodou zůstal potmě s druhým hlasem. O slova se dalo zakopávat. Bojím se hádat z obrysů, ale pochybnost mě nutí psát. Za slovy se počíná tetelit život.
Zveřejnit komentář