Objednal si další na kuráž. Teď anebo nikdy. Hladově se napil.
Nemůže jinak. Vždyť jeho zběsile bušící srdce dávno patří jen jí. Musí. Teď!
„Miluju tě, moc a dlouho,“ přiznal konečně.
Lucie s Andreou znejistěly. Problémy byly dva. První, že seděly naproti němu příliš těsně u sebe. Druhý, že šilhal.
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (63) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) voda (25) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (71) život (26)
Rozesmál jsem se nahlas. Díky.Pobavilo. Navíc – okamžitá asociace na písničkový text který jsem kdysi spáchal pro jednu kapelu (na hudbu Honzy Wilda):
…je spousta náhod, na který nepřísahám
a pak pár la-la lásek, na který nesázím
vybrat si jenom jednu, já stále stále ještě váhám
neboť s tou druhou si to tím rozházím…
Třeba to ze strany hrdiny příběhu byla jen hozená udička – s tím, že ta, kterou to „miluji tě“ osloví zabere a chytí se 🙂
„Nebudeš-li mou, zastřelím tebe i sebe!“ vykřikl hystericky a zvedl zbraň.
Lucie s Andreou znejistěly…
Vopica jede! Skvělý příběh. 🙂
Není jiná možnost, pomyslela si Andrea a zvedla se.
Neodcházej, vykřikl on.
Uf, oddychla si Lucie.
🙂