Chvíle ve dvou
Lehla jsem si a zavřela oči kvůli náhlému přívalu světla. Naklonil se ke mně a upřeně se zahleděl na moje ústa. Projela mnou další vlna nervozity. Neříkal, že se mu nedávno narodil syn?
Přiblížil se ještě víc. Ten okamžik už tedy nelze víc oddalovat.
Prolomil napjaté ticho. „Otevřete prosím ústa…“
To je horor!
Škoda že je to jen na 50 slov, zajímá mně, jak to bylo dál 🙂
krasna, ta pointa:)