Homelessení
Na lavičce sedí anarcho-homeless. Sám. Jinak je zastávka narvaná. Přisedám.
On: Máš drobný?
Já: Mám.
On: Tak mi dej.
Já: Nedám.
On: Tak jdi do prdele.
Já: Jo. Jedu do prdele do práce, ale mám drobný.
Dál sedíme v tichu. Schroupává to pomalu.
Ponaučení? Chybí. Tramvaj přijela, než to zchroupal.
Jsem, kdo jsem. Nohama stojím pevně na zemi a dlaněmi podepírám klenbu nebes.
možná tam chroupe ještě teď.