„Tak jo, já s tebou budu chodit,“ uvolil se po delším zdráhání. Dívala se na něj vyčítavě. Jako by to nebyla jeho vina, že mu pozvracela postel. Neměl s ní dělat takové věci. Chtěla s ním prostě být, jen tak.
Přehodil si miminko přes rameno a začal korzovat po pokoji.
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (63) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) voda (25) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (71) život (26)
Ha! Dostala jste mě! Krásná ukázka toho, že stokrát-milionkrát použitý princip vyprávění se dá kdykoliv použít, pokud ho se ho vypravěč zmocní po svém, inovativně.
Blahopřeji k dobře zvolenému názvu a pěkně rozehranému začátku. Věta „Chtěla s ním…“ dává věrohodnost všemu, co si čtenář četbou vymaloval. A pak přijde závěr.
Parádička! Jen tak dál.
Ale přiznám se, že tohle nechápu: „Dívala se na něj vyčítavě. Jako by to nebyla jeho vina, že mu pozvracela postel.“ – je to jeho vina, ale přesto se na něj ona dívá vyčitavě?
je to jeho vina a ona se na něj dívá vyčítavě – kvůli tomu zdráhání :)) jinak díky 😉
Aha, to mi uniklo. Tak to jsem se jako redaktor nevyznamenal. Zajímavá otázka pro mě i pro autorku: opravovat nebo neopravovat po vydání?
Sám sobě reaguji na svůj vlastní komentář: Nepřeháněj to s tou dokonalostí!
No je to jeho vina, a proto se na něj dívá vyčítavě. 🙂
Resp. není to tak, že se na něj dívá vyčítavě, jako by to jeho vina nebyla, že ano. Jako byste tomu nerozuměli přece. 🙂
Úžasné! 😀
Parada, vubec jsem to necekala 🙂 Marme
Skvělý! Minimalistický příběh s pointou, super! 🙂
super! 🙂
Moc pěkné. Mám rád nečekané pointy.