Mikulášský příběh
Volám si taxíka, kytice by cestu mrazem nepřežila. Podupávám v teplých botách a choulím se do plyšové vesty. Bodrý taxikář otevírá dveře a pomáhá mi nastoupit: „Tak co, jdete strašit?“ „Ne, já tak vypadám normálně.“ Trapné ticho. Pak žehlí. Možná úplně poprvé v historii taxislužeb zaokrouhluje cenu dolů.
Slušně. Mně onehdá oslovil zedník v domě: „Hele, mladej, skoč mi natočit vodu.“ Ale drožkář je drožkář.
… minulý týden se v kavárně Louvre objevil nový (velmi snaživý, ale trošičku přisleplý) číšník. Jsme tam s Roo přišli a on na nás: Dobrý den, pánové, co to bude?
🙂
🙂 Tak sis ho vzala ven na férovku?