Možná to vyjde příště
Procitla do místnosti zarostlé šípkem. Svého zachránce neviděla, ale slyšela kroky na schodech. Vstala, nachvat odložila vřeteno a vytáhla zrcátko.
„Cože?!“ zaječela. „Kdo mi namaloval kníry?“
Kroky se urychleně vytratily.
Po neznámém tu zbyly zmuchlané poznámky. Četla v nich: „Najdeš ho… Políbíš ho…“
Překvapeně usedla a – „Au!“ – zase usnula
Vydávám vypravěčský hard-core Příběhy na 50 slov. Starám se o stejnojmenný projekt a webové stránky. Občas píšu.
Zveřejnit komentář