Neviditelný pes
Studentské koleje bývají rušné. Přesto jsem tu jednou byl sám. Čtyřicet pokojů na chodbě a všechny prázdné! Věřili byste?
Nějakou dobu jsem studoval, když ticho narušilo cvakání psích drápů po dlouhé chodbě. Jen drápy, žádné lidské kroky.
Drápy procvakaly kolem. Zastavily vedle. Dveře se otevřely, zavřely. A zase bylo ticho.
Vydávám vypravěčský hard-core Příběhy na 50 slov. Starám se o stejnojmenný projekt a webové stránky. Občas píšu.
Zveřejnit komentář