Příběh do tmy
Procitl.
Ruka mu ještě voněla její slastí.
Zkusil ji pohladit po vlasech. Nebyla tam.
Je ve sprše? Ne, neslyší vodu.
Posadil se. Oči pomalu přivykaly tmě.
I svršky, které z ní serval, byly pryč.
Známosti na jednu noc občas takhle mizely. Ale proč i dnes?
Tohle je přece její byt.
Zveřejnit komentář