Zase na mne křičel. On říká, že nekřičí, ale já slyším, jak řve se zavřenými ústy. Ty oči se dívají s takovou nenávistí! Nechápu to, a nevím co s tím. Šel si zas lehnout a všude je ticho.
Za skleněnými dveřmi všech tří pokojů se znovu rozblikalo modré světlo televize.
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) manžel (25) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (64) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (72) život (26)
🙂 jé, tohle znám ze života – jen trochu méně pochmurně a spíše anekdotičtější 🙂
Obě děti něco provedly, já se ovládl, neřekl ani slovo, jen „hodil pohledem“.
Obě ratolesti se rozbrečely.
„Proč brečíte?“ ptala se manželka.
„Táta nás seřval!“
„Já? Vždyť jsem neřekl ani slovo!“
„Ale díval ses!“
Jo taky někdy říkám dětem nekoukej na mně jako vrah 🙂 ještě že ty pohledy nemůžou zabíjet :))