Tetička Lidka

Tetička přijela naposledy, když mi bylo 11; nečekaně, vlakem z Pelhřimova. Z nádraží nám ji přivezla policie.  Jméno si pamatovala, adresu už ne.

Tetička se usmívala jako diva; na sobě měla perly, norkový kožich a pod ním vůbec nic.

Byla to její poslední jasná chvilka před pádem do tmy demence.