Uprostřed písku
Probudila mě ukrutná žízeň. Slunce měnilo okolní písek ve vysokou pec. Zády mi pulzovala palčivá bolest. Nechali mě tu! Zatočila se mi hlava. A ten hlas! Skrz zrníčka písku jsem uviděl plavé dítě a starce s holí. Znovu mě s ní přetáhl a zařval: „Tak vstaneš už z toho pískoviště?“
… to je luxusní popis kocoviny 🙂
:)))
ajaj:) ale skvělý ajaj!
Znám takový dny… z vyprávění 🙂