Když jsem chodil do školky, přišel k nám jednou malíř. Koukal na nás na děti a pak mi povídá: „Pojď sem kluku.“ A pak mě maloval. Moc se mi to nelíbilo, ale stál jsem.
Domaloval a pak to se slovy ALE HOVNO roztrhal.
No ale co, maloval mě Karel Souček!
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) manžel (25) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (64) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (72) život (26)
Jééé, Kladno – to je to město!
😀
Zzzzz, „hovno“ ve mně vyvolala vzpomínku na orvní třídu, byla jsem čerstvě přestěhovaná do nového města a nerozkoukaná…
První třída – 1978.
Helenka utíká žalovat na nejlepší kamarádku: „soužkou učitelkooo, Laďěna řekla, že se díváte jako hovno!“ Soudružka popadne Laděnku a vláčí ji od třídy ke třídě. Na stupínku zavelí: „Řekni, cos o mně řekla“. Klopí uplakané oči: „Soudružka učitelka se dívá jako hovno… “
Konec. Odcházejí. Devátá A propuká v smích.