Neporažený 2
Stěny Domu stáří nebyly silné. Obvykle to Imperátor nevnímal, vždyť už jen spočíval ve vzpomínkách. Teď sem ale odvedle dolehlo reptání, přerušené hlasem ošetřovatelky: „Pane Yodo! Zas máte župan naruby…“
„Sloužím temné síle.“ drmolil Imperátor. „Sloužím temné síle!“ Raději zavřel oči, neboť v tenkých stěnách Domu stáří rozeznal hranice pekla.
No vida… Příběhy na 50 slov – aneb interaktivní hra pro neomezený počet účastníků…
Chudák George Lucas, snad mu to nikdo nepoví; Sith v lepší eldéence dožívá vedle Jedie – a musí si připomínat, že celý život kopal za záporné družstvo, protože paměť už není, co bývala… to nemá chybu.
Tenhle příběh, musím říct, je mnohem depresivnější než včerejší surfování na zenové vlně. Autor bez varování otočí scénu o 180°, přeruší meditativní sebereflexi a odkloní naši pozornost z místa příjemně subtilní provokace, aby nám dal pohlédnout do odvrácené tváře temné strany. Nemůžu si pomoci, já neviděl Sitha, ale prokurátorku Brožovou-Polednovou!
Reyknocku, Vám to recenzování tak jde, že byste měl vážně uvažovat o vlastních příspěvcích. Co takhle zkusit pár recenzí knih nebo tak něco? To by byla úplná novinka. O to se ještě nikdo nepokusil.
Novinářskému žánru se zatím nejvíc přiblížil Tomáš Kafka se svými komentáři.
No tedy, Reyknocku! Pozoruhodné…
Ne, že bych ve skrytu duše na nějaký příspěvek nepomýšlel, ale nemohu se zbavit pocitu, že zatím nedokážu nažhavit vlastní imaginaci natolik, aby se zrodil příběh, se kterým bych mohl být spokojen. Všechna umně poskládaná slova zůstavají bez šému příběhu stejně jako Golem jenom mrtvou hromadou hlíny; ať je sebekrásnější!
Častým omylem potenciálních spisovatelů padesáti slov je přesvědčení, že se od nich očekává umění. Nikolivěk! Pokud jste dneska na ulici postřehl nebo odposlechl něco obzvlášť zajímavého, máte žádoucí příběh. A teď už ho jen upravte do padesáti slov a máte i publikum.