Kometa
Nezvaná, přiřítila se před pár dny a on bezradně sledoval, jak ho její oheň stravuje, jak se kroutí a láme jako pálený papír.
Jak kometa, pomyslel si, krásná a nedosažitelná. Studená. Ničivá.
Díval se přes dvojité sklo terminálu, jak odlétá. Ve vzduchu po ní zůstala jen téměř neznatelná vůně pomerančů.
Dnešní ráno má vůni exotických květů a petroleje. Díky, Jindřichu! Vítej zpět!
Zdenku, podle čeho dáváš k příběhům štítky?