Na poště
Kdykoliv přijdu na poštu,
úřednice vpravo nápadně potichu cosi domlouvá se starší paní,
úřednice uprostřed skrytě loupe kupony z archu,
úřednice vlevo nenápadně podstrkává komusi balíček.
Displeje nad okýnky zobrazují čísla v neznámém rytmu: 5, 267, 520, 11…
a já vím, že je to vysílání
a že není pro mě.
Vydávám vypravěčský hard-core Příběhy na 50 slov. Starám se o stejnojmenný projekt a webové stránky. Občas píšu.
ZK zachycen v přerodu z prozaika v poetu…
Běda!
krasa…
Jo, u nás je to taky drsný.
A to nepočítám, jak jsem se tam kdysi uvedla, když jsem svým mimoidním stylem zvládla předběhnout celou frontu nedočkavých důchodců (v hlavě stále sluchátka a ve sluchátkách… tuším 12 stones…) a zjistila jsem to… až na odchodu… Nikomu bych nepřála ty lidi míjet ,-)