Posvátná noc Filipojakubská
Prsty si prohrábla černé vlasy.
Jsem krásná, pomyslela si. Moc krásná. Dnes nebude žádná krásnější.
Večer přicházel, krajinou zazářily ohně.
Tiše je pozorovala. Pak vykročila, přidala se k roji dívek převlečených za čarodějnice. Na rozdíl od nich na kamenité cestě ani jednou nezakopla. Kráčela tudy k ohňům už po třistapadesáté.
Spisovatelka.
Jo, to je dobrý…
Pár slov, co vzbudí úsměv a pocit tajemna 🙂 Moc hezké.
Lidmila Kábrtová
🙂 Moc hezký , moc, jen jsi mne trosku nastvala 🙂
Vcera vecer jsem totiz dopsal tohle :
…beltine
Když nový den začal večerním soumrakem, podle dávného zvyku uhasila oheň v domácím krbu, aby mohla zapálit nový. Na návrší za městem odhalila ňadra a proběhla mezi dvěma ohni. Třetí přeskočila.
Ranní úsvit ji zastihl připravenou přijmout dar plodnosti. Ani nejmoudřejší z Druidů neví, kolik synů už keltským bohům dala…
Tyjo, oba ty příběhy jsou moc pěkný. Každý jinak a přece mají hodně společnýho…
Mirek Sebera:
Jak nás oba už upozornila Lidmila, její příběh je staršího data – což ale v tuto chvíli nic nemění na tom, že asi nemá smysl, abych ten můj Zdeňkovi posílal 🙂