Nájezd
Burácení motorů rozrazilo vzduch a na náměstí vjela skupina překrásně nablýskaných chopperů. Muži a ženy v kůži, šátky s lebkami, těžké boty, pach benzínu. Působili až hrozivě na liduprázdném náměstí.
Zastavili, sesedli.
Pomalu se rozhlíželi kolem a vybírali si cíl.
„Tamhle!“ ukázal jeden. S úlevou se vydali směrem k cukrárně.
Omlouvám se za kritiku, ale poslední věta se mi zdá být chybnou. Komu se ulevilo? Těm motorkářům?
Tak to padá na moji vydavatelskou hlavu. Uteklo mi to. Zkusím dohodnout s autorkou úpravu.
Díky za upozornění, Honzo!
Poslední věta je podle mě v pořádku – celou dobu nemluvíme o nikom jiném než o motorkářích, lze si tedy dovolit tuto zkratku. Kouzlo těchto krátkých textů spočívá právě v tom, že nemusí být vše řečeno „po lopatě“. (Budeme-li řešit chyby, raději bych smázla čárku navíc v předposlední větě – za uvozovkami 🙂 )
Čárka opravena! Díky.
Ach ano, jsem nepozorný kritik. Myslel jsem, že se ulevilo všem okolo… že měli radost, že motorkáři nepožijí, nebudou dělat ve městě brajgl, nenasednou na stroje pod vlivem a nezpůsobí něco nepěkného. Jenže náměstí bylo liduprázdné, takže se muselo ulevit motorkářům a věta je fakt v pořádku. Proč se jim ulevilo, mi nedochází, ale to už je jen a jen můj problém.
Závěr:
Z kontextu je dostatečně jasné, že jde o motorkáře a případné přesnější vyjádření by bylo na škodu – text by mohl působit těžkopádně.
Vydavatel děkuje odborníkům i zasvěceným laikům za názory!
Pochopitelně se ulevilo motorkářům. Aby také ne. Ono dneska sehnat slušnou cukrárnu v neznámém městě není snadná věc. A dobrá káva s dortíkem je halt dobrá káva s dortíkem!
Text se mi líbil. Motorkári si proste chteli schladit své drsné jazyky (anebo neco jiného) studenou zmrzlinou! 🙂
To musela být Vlašim! Tam jsou motorkářské „gangy“ k vidění u rodinné cukrárny na náměstí.