Polovina postele
Probuzení do křehké tmy.
První patro paneláku. Stéká to zdmi do mého bytu. Noční promluvy pulzují pokojem. Asi nějaká hádka, odtuším. Vrávoravé kroky k balkónu. Město doutná letním deštěm. Vdechuji vlhkem přesycený vzduch.
Když se vracím zpátky, zaslechnu tlumené, usmířené hlasy. Jen neustále úhledně ustlaná polovina postele zůstává stále neměnná.
Jak krásné může být, slovem samotu vyjádřit.